Všední den (14.11.2008)

14.11.2008 - důležitý to den, neboť jsme měli po dlůhé, hrozně dlůhé době, první spolčo :) Věřím, že se líbilo a budem se scházet stále. Jak jsem slíbil, zveřejňuje program a texty..

Téma bylo "Všední den - jak prožíváme svou víru ve vztahu ke druhým.." Začali jsme ranní modlitbou (tu dodám), pak jsme si povykládali jak kdo ve všední den prožívá svou víru (což se pro mně nečekaně protáhlo, ale myslím, že ty svědectví stály za to!!) - připomínám důležitý pojem: "Střelná modlitba" =D a pak jsme se vrhli na takový malinký textík. Dávám se sem i se svými poznámkami:

Usrkávám horkou kávu. Svět se pomalu probouzí ze spánku, protože den teprve přichází. Nastane až za několik okamžiků.

Ohlásí se vycházejícím sluncem. Ticho svítání nahradí hluk dne. Klid osamělosti vytlačí dusot lidských kroků. Do útočiště časného rána vtrhnou rozhodnutí, která bude nutné učinit, a termíny, jež bude potřebné dodržet. Pro příštích dvanáct hodin budu vystaven denním povinnostem.

A tak zrovna nyní je ta pravá chvíle, abych si položil některá předsevzetí…

Volím lásku...

Žádná okolnost nemůže ospravedlnit nenávist, žádná nespravedlnost nemůže být důvodem pro zahořklost. Rozhoduji se pro lásku…

Bůh je Láska. Nejkrásnější je to, že On tak miloval nás, že poslal na svět svého jednorozeného Syna, aby se stal člověkem – to je výraz Lásky, jak Bůh nás miluje. Jak se dovídáme z evangelia, tak Ježíš žil svůj celý život láskou, činil něco pro druhé. A skončili to tím, (a pro nás vlastně začalo J), že dal svůj život za naše hříchy na kříži. Viz video. Tak i my bychom se měli dávat pro druhé, né že budem zahořklí, nebo se nám nebude chtět.

Volím radost...

Chci se dnes radovat celý den. Chci se radovat s lidmi, se kterými tento den trávím. Odmítám hledět na ně jako na něco menšího než lidské bytosti. Odmítám přijímat problémy jinak než jako nové zkušenosti.

Říká se, že správný křesťan se pozná podle toho, že se raduje. I Bůh se určitě raduje. Dal nám o tom krásnou zvěst – Lukášovo evangelium. To je doslova provrtané důkazy o tom, že se někdo raduje, i On sám. Třeba když anděl příjde k Panně Marii, přináší jí radostou zvěst o početí. Pak když Maria navštíví Alžbětu, píše se: „a její dítě se radostně pohnulo v jejím lůně“. A tak se zkusme radovat – ať už z maličkostí, z toho že je venku krásně, i že je zatažené (můžeme tak poznat jedno aj druhé a když je škaredě, tak nás to třeba donutí sa učit J), podobně se radujme s lidmi, které potkáme. Ať už je to někdo koho chceme opravdu vidět a je nám s ním dobře nebo někdo kdo nám zrovna nesedí, zkusme to na chvilku překonat a prohodit s ním aspoň pár pěkných slov. Anebo někdo nový, nebojme se toho, berme to, jako všechny problémy, jako nové zkušenosti.

Volím pokoj...

Chci žít odpuštěním. Chci odpouštět tak, abych mohl žít.

„Pokoj Kristův ať zůstává vždycky s vámi.“ Tuto větu pronáší kněz každou mši svatou. Uvědomujeme si dobře, co se v ní říká? A co mi sami vlastně říkáme, když o několik chvil později pak každému vedle přejeme „Pokoj Tobě“? Určitě chceme, aby toho druhého nic netrápilo, aby žil štastně a měl se fajn. Tedy žil v Pokoji Kristově.. Ale, záleží to tak trochu aj na nás, jak ostatní budou žít. Protože jejich život ovlivňuje to, jak se k nim chováme. A tak snažme chovat ke druhým s láskou, zkusme jim odpouštět jejich chyby, prohřešky a provinění. Myslím, že každý z nás ví, jak „chutná“ ta milost odpuštění.. U svátosti smíření. A tak sme zase u toho, jak se Bůh chová k nám (=že nám odpouští a nám je pak fajn), tak i my se chovejme ke druhým, jim bude taky fajn.

Volím trpělivost...

Chci přehlížet všechny potíže, které svět přináší. Namísto abych zlořečil někomu, kdo se postavil na mé místo, chci ho vyzvat, aby tam zůstal. Než si stěžovat, že čekání je příliš dlouhé, chci tuto chvíli využít k odpočinku. Místo abych zatínal pěsti nad novými povinnostmi, chci se k nim postavit s radostí a odvahou.

Myslím, že to souvisí s tím co jsem psal (říkal) před tím. Trpělivost je důležitá ve všem lidském konání. Co by to bylo za svět, kdybychom všechno měli hned? Někdo si řekne: „jo, bylo by to fajn..:)“, ale stálo by to pak za něco? Pak bychom si těch věci a maličkostí, které bychom dostali,  vůbec nevážili. A to by přece nebylo ono. Až by se něco pokazilo, nevadí, řeknem si a zase máme druhé, nové.. A odtud už jen malý krůček v chování ke druhým. A tak zkusme se obrnit trpělivostí, vydržet to, když se nám něco nedaří, nestěžovat si na čekání, zkusme i trpělivě naslouchat druhým a nebrat to jedním uchem tam a druhým zpátky.. Viz další-

Volím laskavost...

Chci být laskavý k potřebným, protože jsou povětšinou osamělí. Chci být laskavý k bohatým, protože žijí ve strachu. Chci být laskavý k nelaskavým, protože pak budu laskavý i sám k sobě.

Laskavost – neboli čin lásky(?). „Chci být laskavý k nelaskavým, protože pak budu laskavý i sám k sobě.“ – a nelaskavých to možná trkne?! Zkusme se ke druhým takto chovat. Jak sem říkal (psal) k těm, co mají nějaký problém, zkusme je vyslechnout. K těm ostatním, co se k nám nechovají zrovna hezky, zkusme nedělat to samé – ne oko z oko, zub za zub, nebo ještě hůř: ty po mně kamenem, já po tobě šutrem – zkusme to podle Krista: Jako jsem já miloval vás, tak i vy se milujte navzájem..

Volím dobrotu...

Chci žít raději bez prostředků, než abych je nečestně získal. Chci být raději přehlížen, než abych se vyvyšoval. Chci vyznávat hříchy a slabosti dříve, než propadnu pokušení.Dobrota. Dobrota ke druhým. Nebát se druhým pomoct.. I za cenu toho, že třeba nakonec budou lepší než my. Vždyť kdo se povyšuje, bude ponížen, kdo se ponižuje, bude povýšen. A Pán nám nakonec odplatí podle dobrých skutků, podle toho, kolik jsme dobrého udělali pro druhé.

Volím věrnost...

Svá předsevzetí chci denně plnit. Mojí dlužníci nemusí litovat, že mi důvěřují. Moji společníci nebudou mít důvod zpochybňovat má slova. Moje přítelkyně nebude muset pochybovat o mé lásce a moji rodiče se nikdy nebudou obávat, že se jim syn nevrátí domů.

Být věrný – je to určitý závazek, předsevzení. A myslím, že hodně těžké!! Ať už se jedná o věrnost k Bohu, věrnost v manželství nebo věrnost v nějakém tajemství. A asi o to, jak je věrnost těžká, je ten který vztah pak pěknější, silnější a radostnější. A není to třeba náš cíl? Tak prosme Pána aby nám dal dostatek síly k věrnosti, abychom ji každý den zvládali a abychom pak měli radost s tou osobou, se kterou ji sdílíme. Ať už je to i sám Bůh, buďme mu věrní v každodenní modlitbě.

Volím jemnost...

Silou se nic nezíská. Chci být jemný. Mám-li zvýšit svůj hlas, pak ať je to jenom ve chválách. Mám-li sevřít svou pěst, pak ať je to jenom v modlitbě. A mám-li něco vyžadovat, pak jenom sám od sebe.

Silou se nic nezíská, ani křikem. Má to někdy cenu když se hádáme? Je dobré to, když se na někoho vykřičíme, protože nás naštval? Není lepší odpuštění? Není po odpuštění dobře jemu i nám? Co když si třeba ten druhý ani neuvědomuje, že nám ublížil? Pak na něho vyjedem a on vůbec neví proč.. Snažme se někdy řešit problémy a starosti trochu jemnějc, ne hádkou.

Volím sebekontrolu...

I když mé tělo je smrtelné, chci se svým duchem upínat lásce. Odmítám zabývat se tím, co zetlí, protože vím, že platí věčný řád. Rozhoduji se pro kontrolu sám nad sebou. Chci se opájet pouze radostí. Rozhoduji se pro sebekontrolu.

Myslím, že sebekontrola souvisí se všemi těmito vlastnostmi. Ať už ve smyslu vztahu k sobě samému, tak ve smyslu ovládání sebe samého. A když už sami sebe ovládáme, nebylo by nejlepší to dělat podle Božího zákona? Nebo i sami k sobě se chovat podle Božího zákona? Bůh -> láska -> radost -> pak nám bude dobře. J

Kdybych to měl všechno shrnout, tak každá vlastnost je o určité části našeho chování ke druhým. Pán to tak chtěl, stvořil nás plnou zeměkouli, dal nám řeč, city, možnost projevu a spoustu dalších darů, abychom mohli s druhými komunikovat.. Nějak se k nim chovat. S tím určitě víra souvisí. S vírou je spojeno společenství. A církev – to je jedno veliké společenství. Tak prosme Pána, ať nám dá poznání jak se ke druhým chovat. Každý náš všední den J. Amen

Láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, jemnost a sebekontrola. S nimi chci být dnes spojen. Jestli se mi to podaří, budu děkovat. Jestliže selžu, budu hledat milost a odpuštění. A až tento den skončí, položím svou hlavu na polštář a budu odpočívat.

(původní text na blogu uživatele Weri)

Pak jsme si zahráli modelové scénky. Vysvětlím :) : Rozdělili jsme se na 4 skupinky (4- až 5-ti členné) a každá měla scénkou vyjádřit jednu vlastnost, kterou si vylosovala. Ostatní měli vlastnost uhodnout. Scénky měly stejný modelový podklad - dítě jede s ostatními v metru. To dítě otravuju jednu osobu a ta má zahrát určitou vlastnost. Ostatní dvě osoby mají zahrát dva extrémní přístupy k dítěti - tzn. moc hodný přístup a moc přísný přístup.

Musím říct, že sám sem moc nečekal jak se to vyvine, jak se s tím děcka poperou, ale výsledek byl úžasný. Strašně sme se nasmáli, ale zároveň jsme poznali jednotlivé vlastnosti :) cílem těchto situací bylo poznat, že jednotlivé vlastnosti bez sebe nemohou existovat. Tzn., ne že si řeknem: "jo, dneska se budu snažit o trpělivost, zítra o dobrotu.." Ale musím se snažit o všecky.

Pak jsme si zahráli ještě jednu hru: Vražedné oko.. Něco jako městečko palermo. Nevím jak to přesně vysvětlit, ale kdybyste někdo chtěl, tak napište Maris, ta vám vysvětlení podá :-)

A za chvilku byl konec - ukončili jsme to večerní modlitbou:

Děkuju Ti, že mi do cesty posíláš úžasné lidi.

Děkuju Ti, že jsi se mnou, když mám v sobě zmatky.

Děkuju Ti, že žehnáš naše každodenní vztahy.

Děkuju Ti, že díky Tobě mohu v lidech poznávat Tebe a Tvou lásku.

Děkuju Ti, že nám posíláš do cesty zkoušky.

Děkuju Ti, že mne pomocí svých dětí pozvedáš, když upadnu.

Děkuju Ti, že se mohu radovat ze života.

Děkuju Ti, že mi ukazuješ mou vlastní slabost, s tím, že nic není ztraceno.

Děkuju Ti, že mě těšíš v zármutku.

Děkuju Ti, že jsem svobodný.

Odpusť mi, když zraňuji Tvoje děti.

Odpusť mi, když si málo vážím daru svobody.

Odpusť, když nedokážu odolávat pokušením.

Prosím Tě, potěš všechny moje blízké.

Prosím Tě, ochraňuj mne, moje přátele i nepřátele.

Prosím Tě, drž nás ve zkouškách.

Prosím, dej ať přes všechno zlo a smutek, dokážeme vidět Slunce lásky.

Prosím, odstraň všechna nedorozumění a rozepře.

Prosím, Pane, dej nám novou sílu.

Prosím Tě, pohlaď za mne všechny moje blízké, kteří právě usínají.Vždyť Ty to umíš nejlíp.

(z blogu uživatele yetti)